Obec Třebešice

Obec Třebešice je nepravidelně rozložená obec, uspořádaná kolem kruhové cesty, ležící v mírné kotlině. V úžlabí dvou svahů nad obcí pramení Třebešický potok, který protéká celou obcí, přes několik rybníků, a vlévá se do Býkovického potoka.

Obec je vzdálena 5 km od městyse Divišov, 8 km od dálnice D1 (Exit 41 km – Český Šternberk / Divišov), 11 km od Benešova, 13 km od Vlašimi a 45 km jihovýchodně od Prahy.

Správní území obce se rozkládá na výměře 418 ha na jednom katastrálním území v nadmořské výšce 431 m.n.m. Nejvyšší bod je vrch Hůrka (les Čapek) s nadmořskou výškou 501 m.n.m. a na protilehlé straně údolí kopec Bukovec s nadmořskou výškou 482 m.n.m.

Obec je charakteristická počtem vodních ploch, v katastru se nachází devět přirozených rybníků: Horní sádka, Dolní sádka, Židák, Horní Roháček, Dolní Roháček, Bandas, Milčák, Utopenec a Moravák, dvě umělé nádrže a dva malé rybníčky. Dnes již zaniklé „sádky“ se nacházely na úpatí kopce Bukovce, kudy protéká od nepaměti bezejmenný potok.

Obec je výrazná velkým počtem vzrostlých letitých lip a mohutným dubem, jehož stáří se odhaduje na cca 600 let. Dominantami obce jsou kostel Všech svatých, Pomník padlým v 1. a 2. světové válce, barokní zámek Třebešice a barokní výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého z 18. století.

V obci byla škola (1771–1975), fara, záložna, divadelní spolek, knihovna, 2 obchody, 2 hospody, pivovar (připomínaný již roku 1603) a voda k vaření piva se brala ze studny jmenem „Barbora“, lihovar a mlýn zaniklý po roce 1950. (více Historie obce)
 

KAREL HROMAS (24. 10. 1868 – 15. 8. 1938), Ing., RTDr., byl český stavební inženýr, odborník na regulaci vodních toků. Roku 1897 uskutečnil studijní cestu po Německu, Belgii a Francii, financovanou Hlávkovým stipendiem. 16. června 1905 byl v Praze promován na doktora technických věd. Určitou dobu redigoval časopis Technický obzor. Ve 20. letech pracoval na návrzích vltavských přehrad. Na úmrtním oznámení byl zmiňován jako vrchní stavební rada ředitelství pro stavbu vodních cest ve výslužbě, úředně oprávněný stavební inženýr a stavitel.

JULIUS HANOUSEK (6. 6. 1885 – 1951), MUDr., profesor, ortopéd, věnoval se výzkumu kloubní a kostní TBC, léčbě vad páteře u dětí a následkům dětské obrny. Od roku 1940 se zabýval léčením vrozených vad, vymknutí kyčlí u dětí. Vynalezl biomechanický přístroj, který progresivně uspíšil léčbu.

DLUHOŠ FRANTIŠEK JELÍNEK (18. 11. 1897 – 23. 9. 1966), MUDr., otolaryngolog, odborný publicista.

P. JAROSLAV JOSEF FRK (19. 1. 1912 – 18. 5. 1985), po gymnaziálních studiích vstoupil do řádu dominikánů a 28. září 1932 složil v Olomouci řeholní sliby, 4. července 1937 byl v olomoucké katedrále vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Plzni, později jako farář a podpřevor ve Znojmě. V roce 1950 byl internován v Želivě. V roce 1966 se směl vrátit do duchovní správy jako kaplan v Jemnici a v roce 1968 nastoupil jako farář při řádovém kostele sv. Kříže ve Znojmě.

JOSEF KHEK (28. 2. 1920 – 1972), český a československý politik a poúnorový bezpartijní poslanec Národního shromáždění republiky Československé v letech 1954–1960.

JAN BANDAS, mlynář, první starosta Sboru dobrovolných hasičů.

KAREL PATKA, definitivní řídící učitel v Třebešicích, v letech 1923–1927 kronikář obce.

JOSEF ŠESTÁK (9. 5. 1912 – 21. 8. 1987), za protektorátu, v převlečení a s nasazením vlastního života, varoval obyvatele obce i okolí před chystanými kontrolami.
 

FRANTIŠEK PROVAZNÍK (7. února 1948, Praha) je český fotograf a veslař, reprezentant Československé republiky ve veslování, držitel bronzové medaile v nepárové čtyřce s kormidelníkem – LOH v Mnichově 1972 a bronzové medaile z mistrovství Evropy v roce 1973. Držitel čestného titulu Mistr sportu. Profesionální a uměleckou fotografií se zabývá více než 30 let včetně patnáctiletého pobytu v Londýně a Oxfordu. Inspiroval se dílem J. Sudka, J. Funka a J. Svobody. Zabývá se kulinární, reklamní a portrétní fotografií, fotil řadu známých osobností a má za sebou celou řadu samostatných i společných výstav v Anglii a v Čechách. (zdroj: Wikipedia)