Obec Postupice

První doloženou písemnou zmínku o Postupicích můžeme číst v listině vydané v Praze 17. ledna 1205, ve které český král Přemysl Otakar I., potvrdil Ostrovskému klášteru ležícímu nedaleko soutoku Vltavy se Sázavou u Davle majetek, který mu během času darovali jeho předchůdci a česká šlechta. Další zmínky o Postupicích pochází až ze 14. století.
V soupisu kostelů v Čechách z roku 1350 jsou uvedeny Postupice jako farnost v děkanátu štěpánovském (Trhovém), archidiakonátu kouřimském. Z majitelů byl znám Zdeněk Kostka z Postupic, který zemřel v roce 1401. Postupic se dostalo jeho synu Vilémovi. Ten v roce 1423 prodal Postupice a přesídlil na Hrádek nad Sázavou (Komorní Hrádek).
Po více jak sto letech v roce 1525 se jako majitel Postupic zmiňuje Václav Popovský z Bezejovic. V roce 1530 koupil Postupice Jan Předbor z Radešína seděním na Vrchotových Janovicích a Obděnicích. Po Janově smrti drželi Postupice jeho děti Adam a Anna.
Po smrti Adama zdědila jeho polovici dcera Ludmila, která se provdala za Vlachyněho z Říčan. Druhá polovina byla r. 1570 prodána Pavlu Malovcovi z Libějovic a ten roku 1580 koupil polovinu od paní Ludmily Říčanské z Radešína.
Pavel Malovec z Libějovic odkázal Postupice své manželce Anně z Říčan a po její smrti roku 1586 přešly Postupice do vlastnictví jejího synovce Pavla z Říčan.
Pavel z Říčan postoupil r. 1593 Postupice své manželce Anežce z Hodějova, která je v roce 1596 prodala svému švagrovi Janovi z Říčan, který je obratem prodal Mstidruhu Václavovi Malovci z Malovic. Ten Postupice prodal roku 1598 Jiřímu z Talmberka a na Jankově.
Jiří z Talmberka se stal v roce 1618 nejvyšším sudím a defensorem. Při příjezdu „zimního krále“ Bedřicha falckého do Prahy ho vítal před branami města oslavnou řečí. Po bitvě na Bílé hoře mu byl zabaven majetek, ale byl dán jeho synům, z nichž se Postupic s Jankovem dostalo synu Janovi, který v roce 1663 zemřel svobodný.
Po Janovi z Talmberka zdědil Postupice jeho synovec František. Ten zemřel roku 1665 a jankovské panství spolu s Postupicemi zdědil syn Rudolf.
Tento prodal roku 1693 Postupice svému bratru Janovi biskupu královéhradeckému. Když biskup Jan roku 1698 zemřel, zdědil po něm postupické zboží jeho synovec Jan František z Talmberka, který již v roce 1699 prodal Postupice Ferdinandu Františku z Říčan.
 Za něho byly Postupice v roce 1711 povýšeny na městečko s právem dvou výročních trhů a roku 1712 zde byla založena papírna. Takto zvelebený majetek prodal v roce 1717 Františku Adamovi z Trautmannsdorfu.
František Adam vládl svým zbožím přes 50 let a zvelebil ho jako nikdo před ním. V Postupicích nechal přestavět kostel sv. Martina s věží do dnešní podoby. Když svobodný roku 1762 zemřel, zdědil jemnišťské panství a spolu s ním i Postupice jeho synovec Josef Václav z Trautmannsdorfu, který se oženil v roce 1766 s Gabrielou roz. Černínovou. Roku 1768 se jim narodil syn Maxmilián, který po otcově smrti v roce 1769 zdědil panství, ale již roku 1771 zemřel a majitelkou se stala jeho matka a vdova po Josefu Václavovi Gabriela, která se roku 1773 podruhé provdala za hraběte Jindřicha z Rottenhanu. Tento sňatek se stal pro Postupice startem k nebývalému rozvoji, který pro ně znamenal dobu rozkvětu a prosperity.
V roce 1793 bylo rozhodnuto založit v Postupicích textilní podnik. Vhodnou budovu po-skytla zrušená papírna koupená od posledního papírníka Františka Geislera. Výstavba továrny byla dokončena v r. 1795.
Rozmach podnikání si vynutil rozšíření postupické továrny. Když Jindřich Rottenhan zru-šil v Červeném Hrádku (u Chomutova) přádelnu, převedl výrobu příze do nově postavené přádelny v údolí u Postupic na místě zvaném „Podlesí“. Postavena byla v letech 1803 – 04. Pro samé Postupice znamenala tato podnikatelská činnost období rozkvětu. Počet domů se od začátku průmyslové výroby zdvojnásobil a počet obyvatel během jednoho století (1712 – 1817) vzrostl skoro osmkrát, z 97 na 738 osob.
Po smrti Gabriely a Jindřicha v roce 1806 a 1809 zdědily panství jejich dcery Gabriela a Isabela. Isabela, která později získala celé panství, se provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka z Chotkova a Vojnína.
Když Jan Nepomuk roku 1824 zemřel, dostalo se panství do rukou dcery Sidonie, která ho roku 1829 prodala svému strýci Jiřímu Buquoyovi známému vědci a vynálezci.
Jiří Buquoy prodal panství roku 1836 knížeti Veriandu z Windischgrätzu, bratru neblaze pro-slulého Alfréda, který potlačil v roce 1848 pražské povstání. Za tohoto majitele bylo zrušeno poddanství a vrchnostenská správa. Od této doby přestalo existovat panství jako takové a z panského majetku (dominikálu) se stalo soukromé vlastnictví.
V roce 1863, když se začala zvyšovat cena bavlny jako důsledek války Severu proti Jihu v USA a vzniklý nedostatek a zdražení suroviny udělaly tečku za tímto podnikáním v Postupicích.
Obec ihned pocítila důsledek zastavení činnosti. Odrazilo se to i v počtu obyvatel. Zatímco v roce 1859 měly Postupice 1 126 obyvatel, klesl jejich počet během jednoho roku na 1 054 osob, v roce 1868 na 938 a stačily pouhé dva roky, aby počet obyvatel byl jen 766.
Velkostatek Jemniště – Postupice by v roce 1868 prodán hraběti Zdenku ze Sternberga. Potomkům tohoto z nejstarších českých šlechtických rodů patří postupický velkostatek, arci ve ztenčené podobě po dvou pozemkových reformách a po nucené 50leté přestávce v držbě v mi-nulém století v době německé okupace a komunismu, do dnešních dnů.
Po druhé světové válce a hlavně po roce 1970 se novou výstavbou zvětšil počet domů na více než dvojnásobek a z Postupic se stalo oblíbené místo pro trvalý pobyt i rekreaci.

Petr Slavíček: Památník městečka Postupice