Obec Psáře

Všichni badatelé se shodují v názoru, že krajinu v povodí řek Sázavy, Blanice a Želivky a celý Podblanický kraj velmi dlouho pokrýval hustý les. Žijícími tvory zde byla jen divoká lesní zvěř, ptactvo a ve vodách živočichové milující toto prostředí. Snad sem někdy zavítal člověk, aby se zde na čas ukryl nebo ukojil svou loveckou vášeň, ale trvale krajinu neosídlil. Teprve desáté století přináší více života do těchto pustin. Lovecké družiny tehdejších pánů se objevují častěji a poznávají zdejší kraj.

Posázaví bylo v dávných dobách dějištěm častých hlučných lovů a stalo se kolébkou našeho myslivectví. Sem přijíždělo na hony panstvo z Prahy, rytíři a vladykové z ostatních hradů a tvrzí. V dobách míru bývalo ve Štěpánovských lesích rušno, trubky zněly, zvěř byla vyštvávána z doupat a nadháněna za pomoci psů panstvu.

Pes se stal v té době nejhlavnější loveckou pomůckou, ale bylo velmi obtížné ho s sebou brát na dlouhé cesty a starat se o jeho bezpečí. Tento důvod se stal hlavní záminkou k ustanovení funkce psáře, přímo v místě lovů – v nynějších Psářích. Odtud byli psi vozeni i na vzdálenější místa lovů, tuto práci zastávali vodiči psů či holoti.

Za svoji práci byl psář i jeho pomocníci odměněni bezpečným bydlením na nově postaveném dřevěném hrádku, kde byli i se svými psi chráněni před dravou zvěří. Hlavním úkolem psáře byl dozor nad chovem a výcvikem loveckých psů, pořádání lovů a jejich zahajování a ukončování. Psáři dostávali za své služby znamenité výsady, dostávali k užívání statky, byli svobodní a stávali se z nich šlechtici.

Psářova tvrz byla neveliká, stávala na okraji lesa západně od vesničky. Tvrz se severu chránil menší rybník, který se zachoval až dodnes. Na východní a severní straně tvrz chránil příkop 140 m dlouhý, 6 m hluboký a 15 m široký. Příkop byl podle potřeby naplňován vodou z rybníka, která stékala do druhého rybníčka na západní straně, který se ale do dnešní doby nezachoval. Do vlastního tvrziště o kruhovém půdorysu vedl padací most.

Psářova tvrz dosáhla vrcholu v 10. – 11. století a tenkrát také kvetlo psářovo povolání. Psáře s okolím patřívaly až do konce 13. století královské komoře. Teprve když roku 1242 vystavěl Zdislav, syn Diviše z Divišova hrad Český Šternberk, dostal od krále území kole hradu, tedy i Psáře, které od té doby až do roku 1406 patřily Šternberkům. Když byl hrad Český Šternberk dostavěn, nastěhovali se tam čelní lovečtí úředníci a nastávalo pomalu období lovčích a upadal význam psářů.Tvrz pak ještě nějaký čas sloužila jako lovecký útulek, ale pak ve 14. století vyhořela a již nebyla obnovena.

O psářské tvrzi se nezmiňují žádné písemné prameny, fakta byla získána především z archeologických výzkumů, kdy byly objeveny známky lidského osídlení – předměty denní potřeby, rovněž kostry psů na bývalém mrchovišti a základy starobylé tvrze. Bezesporu ale muži s funkcí psáře dali název vsi Psáře, která začala vzkvétat v okolí tvrze.