Jak se žilo v Xaverově před 1. světovou válkou
Místní kronikář Jan Martinek zaznamenal do xaverovské kroniky v roce 1953 vyprávění, ve kterém Václav Novotný, narozený v roce 1986, vzpomíná na předválečné časy.
Do školy jsme chodili do Sázavy, potom do Ostředka. Do Ostředka jsme chodili, kdo kdy chtěl. Pak jsme chodili k Drožovům v Choraticích a ke Krá lovům, někdy jednou za měsíc. Potom zase do Sázavy, to už pilně neb učitel na to dbal, aby se každý den docházelo. Platíval se sobotáles. Chtěli, abychom platili do Ostředka i do Sázavy. Učitel říkal: "Každý může být bit metlou jednou a ne dvěma." Rodiče, kteří neposílali děti do školy, byla na ně podána žaloba a byli voláni do Benešova, kde je přinutili, aby své děti řádně do školy posílali."
Pan Martínek dále pokračuje svými vlastními vzpomínkami.
"Před první světovou válkou se žilo velice skromně. V odívání měl ponejvíce každý jedny šaty, pro svátek a jedny do práce. Dokud na látce držely štychy, tak se spravovaly. Na zimu nějaký zimník, který vydržel hodně roků. My děti, když jsme byli už větší, jsme měly lepší jedny šaty a jedny boty, a to ještě ne v každé rodině. Kdo měl nějaké zámožnější příbuzné ve městě, obnošené šaty svým příbuzným na venkov dával. Za tento dar byli velice vděční. Kdo měl nějaký kousek pole a jednu nebo dvě krávy, tak měl z části o živobytí postaráno. Vepře pro svoji potřebu si zabíjel málokdo, tak dva, tři v celé vesnici za rok a to ještě ve váze do sto kilogramů. Strava byla ponejvíce z toho, co dalo hospodářství. K snídani bílá káva z upraženého žita, které se kupovalo, k svačině krajíc chleba, k obědu bramborová polévka, bramborové knedlíky se zelím, škubánky, vdolky a lívance, které se pekly z ječné mouky, hrách a jiné výrobky jako kroupy a krupky. Maso nebo na podzim vykrmená husa byly o větších svátcích. Chléb se pekl doma. Obilí se semlelo, mouka byla pro rodinu, otruby se skrmily. Pšenice se mlelo malé množství, nejvíce se mlelo žito na dvojí mouku chlebovou a výražek. Z výražku se dělaly také caletky a vdolky.
Bydlení bylo také skromné, jedna nebo dvě světnice, někde kuchyňka, nebo komora, do které se různé věci ukládaly. Také byly ještě podlahy hliněné (udusaná hlína) po celé světnici, nebo alespoň u plotny, ale ty už mělo několik posledních domků. Kdo měl po celý rok obilí na mouku byl spokojen, že se dosyta nají po celý rok celá rodina. Kdo měl málo nebo žádné pole a chodil na výdělek, tomu se žilo o hodně hůře. Když byla jedna nebo dvě krávy, bylo mléko, tvaroh a trochu másla pro rodinu. Pro krávy bylo špatné krmení, a proto byl užitek malý. Krmilo se ponejvíce slámou a i té byl některý rok nedostatek. Umělá hnojiva žádná nebyla, jen trochu hnoje, ten byl ponejvíce z lesní hrabanky a chvoje. Parcelace po první světové válce nepřinesla žádné výrazné zlepšení. Ti, kteří dostali příděl, z velké části měli od velkostatku Ostředek pronajaté pole horší jakosti, takže se příděl v hospodářství neprojevil.
Kronika Xaverova, kterou vedl pan Jan Martinek
První světová válka zasáhla do života Xaverova stejně výrazně jako ve všech obcích v českých zemích. Ze 187 tehdejších obyvatel Xaverova odešlo do války více než 40 mužů. Většina ke 102. pěšímu pluku do Benešova. Padlo jich nebo na následky zranění zemřelo devět. V pamětní publikaci Xaverova jsou zmapovány osudy xaverovských vojáků v kapitole s názvem Lidé z pomníku.