Usnesením letopisecké komise obce Petroupimi ze dne 15.února 1929 byl jsem já Karel K. Patka,řídící učitel v Petroupimi ustanoven kronikářem zdejší obce.Této funkce jsem se téhož dne ujal. Narodil jsem se dne 22.října 1878 v Struhařově u Okrouhlice, kde můj otec Mikuláš byl řídícím učitelem. Vychodil jsem 5 tříd obecné školy v Bystřici, 4 třídy pisaritského gymnasia v Benešově, 5 třídu vyššího gymnasia a v Praze po absolvování 4 ročníků učitelského ústavu v Praze, vykonal jsem tamtéž 8. července 1899 zkoušku učitelské dospělosti, 27. listopadu zkoušku učitelské způsobilosti a 5. května 1909 zkoušku z jazyka německého.Mimo uvedené vzdělání absolvoval jsem kursy k dalšímu sebevzdělání, mezi nimi i celoroční kursy z I. A II. Odboru pro školy měšťanské, kurs pro pokračovací školy obchodní a živnostenské, po němž jsem vykonal zkoušku pro tyto školy. Působil jsem jako učitel 8 roků na obecné šestitřídní škole chlapecké v Benešově, 13 roků na šestitřídní obecné škole v Poříčí nad Sázavou, 8 roků jsem byl definitivním řídícím učitelem na obecné trojtřídní škole v Třebešicích, kdež jsem napsal obecní kroniku od r. 1350 – 1927 Dekretem zemské školní rady v Praze ze dne 5.5.1928 č. 40 533.z.š.r. byl jsem ustanovený definitivním řídícím učitelem na obecné dvoutřídní škole v Petroupimi od 1. srpna 1928. Prodělal jsem světovou válku na různých bojištích.nezraněn ale nemocen malárií vrátil jsem se do své vlasti. Dožil jsem se štěstí svého národa,jeho osvobození.Od 28. října 1918 do 1. března 1919 byl jsem ve službách své vlasti a mám tu čest býti dosud záložním nadporučíkem naší československé armády v 48. pěším pluku. Z uvedeného je patrno, že celý můj život od kolébky je těsně spjat s naším krajem. Jako studentík III. Třídy gymnasia a bydlil jsem u svého strýce Františka Kubáta, rolníka v Okrouhlici č.p. 3, a v odtud jsem někdy chodil nakupovat ke kupci do Petroupimi. Tenkráte jsem netušil,že po letech na sklonku své učitelské dráhy, přijdu do této vesničky a tu psáti budu její paměti. Napsal jsem řadu národopisných článků do různých časopisů, řada jich je uložena ve vlastivědném sborníku „Pod Blaníkem“. Než počnu psáti dějiny své obce, jejíž občanem jsem dle zákona, vzpomenouti musím slavného římského dějepisce Tita Livia, který napsal : „Nevím,zda vykonám záslužné dílo, vypíši-li dějiny města Říma od jeho založení“. I já si totéž myslím když počínám tuto práci. Ujal jsem se této práce s láskou, chtěje ze šera minulosti co nejvíce vyčerpati a zachovati potomstvu k poučení. Připomínám mu nápisu na staré konopišťské kovárně: „Consule practeritum,praesens rege cerne futurum.“(Raď se s minulostí, řiď se přítomností a pohlížej do budoucnosti.) Ke své práci použil jsem mimo listinného materiálu také těchto pramenů.

Postup Práce

Když jsem sestavil dějiny jednotlivých čísel a doplnil svůj elaborát v archívu města Benešova, sezval jsem si majitele popisných čísel do školy a to dne 2. února 1930 majitele popisných čísel 1-25 z Petroupimi, 9. února 1930 majitele popisných čísel 26-50, konečně dne 16. února 1930 majitele popisných čísel z Petroupce a Sembratce. Tu jsem jim přečetl, dějiny jejich usedlostí, doplnil je dle jejich dokladů a tak zkorigoval připravenou látku. Dne 10. března 1930 začal jsem psáti do této knihy. Nejprve popis vesnice, potřebné statistiky, pokud jsem jich mohl obstarati, dějiny obce, jak jen bylo možno z pramenů vyčerpati, asi od roku 1318. Protože obyvatelé obce konali robotu na třech panstvích a potom zde byli i svobodníci, vylíčil jsem stručně dějiny oněch vrchností i dějiny svobodníků.

Potom následuje vylíčení dějin usedlostí v Petroupimi, Petroupci a Sembratci. Tato část zabírá největší část knihy této. Tu připomínám, že kde mi obstarali majitelé usedlosti nějaký písemný doklad, aneb jsem sám se mohl nějakého dopátrati, s láskou jsem rozmnožil dějiny té usedlosti.

Po této části následují dějiny světové války. Účastníci její pomalu zmizeli ze světového dějiště,nechť si potomci přečtou v hrozném utrpení našeho listu i v nadšení, jaké vyvolal státní převrat 28. října 1918.

Dále vylíčil jsem dějiny místních korporací, pokud jsem mohl nahlédnout do zápisů jejich. Titulní list, mapu Petroupimi, plán osad mi namaloval Miloš Boháč z č.9 stud VII, začež mu zde vzdáváme vroucí dík.

Konečně následuje chronologický záznam událostí pamětihodných od roku 1892.

Děkuji vroucně vzornému starostovi naší obce p.Karlu Kováři, který s největší ochotou vycházel vstříc každému přání a v mé práci mi byl nápomocen, děkuji p.Karlu Smolíkovi, rolníkovi na odpočinku v Petroupci, který mi ochotně zapůjčil svoji rodinnou kroniku, listinný materiál a byl mi ochotným rádcem, děkuji panu Františku Škvorovi, rolníku na odpočinku z č.43, jehož jméno jako zlatá nit vynese stránkami této knihy, za radu a pomoc konečně všem funkcionářům místních korporací, kteří mi ochotně dali k dispozici své záznamy.

Nechť strom, který jsem zasadil nese ovoce pokolením budoucím!

Práci tuto konal jsem čestně, bez odměny za otřeseného zdraví a slábnoucího jen.

Láska občanů dává škole naší vše, čeho potřebuje a proto důvěra za důvěru, láska za to vše.

V Petroupimi 19.srpna 1930